Místopis > Profil místa, objektu
MÍSTOPIS
Hledej
v oblasti
Profil místa, objektu, lokality
Velehrad    Červená turistická trasa   Modrá turistická trasa  
      Okolí obce je archeologicky velmi zajímavé. V katastru je doloženo neolitické osídlení lidu malované keramiky, kultury mohylové ze střední doby bronzové i popelnicových polí z mladší doby bronzové. V trati Horní Rákoš se nachází zbytky pravěkého opevnění a mohyly z doby bronzové. Na několika místech v obci byly nalezeny také kostrové hroby z velkomoravského období. V lese Háj nedaleko od kláštera se nachází zbytky opevnění, které má tvar úseče kruhu. Opevnění je chráněno valem, na jehož vnější straně jsou pozůstatky mělkého příkopu. Podle některých badatelů se jedná o zbytky středověkého opevnění chránícího klášter.
Obec vznikla postupně okolo cisterciáckého kláštera, terý založili před rokem 1205 přední zemští feudálové, moravský markrabě Vladislav Jindřich, jeho bratr český král Přemysl Otakar I. a olomoucký biskup Robert. Klášter byl založen oficiálně v obci Veligrad (dnes Staré Město), připomínané již roku 1141, kdy je tato jako trhová ves vypočítávána v majetku spytihněvského kostela. Klášter byl založen podle přísných zásad řádu mimo obec, v lesnatém údolí potoka Salašky, mezi posledními východními výběžky chřibských lesů, aby měli řeholníci klid ke svému rozjímání. V první polovině 13. století je několikrát jmenován klášter stejným jménem, tedy Velehrad (Welegrad, Weligrad atd.) jako obec, neboť je míněn klášter v obci, byť postavený poněkud stranou. Roku 1257 nově založené královské město na moravním ostrově dostalo jméno Nový Velehrad, což vedlo postupně ke změně názvu starší obce Velehrad na Staré Město, patrně ve vztahu k novému městu. Počátkem 14. století již nové město začalo užívat jméno Hradiště a název Velehrad zůstal jen klášteru.
Mniši obývali původně provizorní klášter postavený v údolí Salašky, za kostel jim sloužil nedaleký kostelík sv. Jana pocházející svým založením z doby velkomoravské (Na díle - Modrá). Se stavbou definitivních budov kláštera bylo započato okolo roku 1220. Stavba pokračovala poměrně rychle a již 27. listopadu 1228 vysvětil biskup Robert klášter k poctě Matky Boží. Klášter byl již svým zakladatelem vybaven vlastnictvím mnohých vesnic v okolí. Záhy po svém založení patřil k nejbohatším církevním ústavům na Moravě. Přemysl Otakar I. udělil klášteru nová privilegia a potvrdil hranice jeho dosavadního panství. V průběhu 13. a 14. století rozšiřovali klášterní majetky i další dárci, takže klášter získal některé obce a polnosti i ve vzdálenějších krajích (na Opavsku, Brněnsku a jižní Moravě). 12. ledna 1421 přepadli klášter husité z nedalekého Ostroha, upálili opata Jana a čtyři mnichy, klášter vyloupili a zapálili. Ostatní cisterciáci se uchýlili do města Hradiště. Protože byl klášter poničen dostali roku 1425 svolení od papeže Martina V. přebývat v Hradišti a využívat příjmů tamní fary. V této době, bez řádného opatrování panství byl klášterní majetek zabírán majiteli okolních panství. Do kláštera se mniši vrátili až v letech 1434 - 1436. Vzhledem k nákladným opravám i problémům se zabranými majetky se dostal klášter do svízelné finanční situace, což přinutilo představéné kláštera k zastavování majetků. Finanční problémy se zlepšily až za opata Ekarda ze Schwoben (1587 - 1595). Roku 1619 mělo velehradské panství celkem 730 poddaných. Během stavovského povstání byly klášterní statky zabaveny a klášter se sedmi okolními vesnicemi byl prodán za 10 000 dukátů Elišce Kotvrdovské z Volešničky paní na Buchlově. Počátkem 17. století trpělo panství značně válečnými událostmi, roku 1623 byl klášter vyloupen vojsky Betlena Gábora. K obnovení klášterní komunity a postavení cisterciáckého kláštera došlo roku 1628. Okolo roku 1635 byl klášter popleněn několikrát Valachy a v dubnu roku 1645 se zde usadila švédská posádka. V polovině 17. století pokračovalo úsilí velehradských opatů o zlepšení klášterní finanční situace a opravu škod způsobených třicetiletou válkou. V rámci těchto obnov vznikaly na panství nové dvory a mlýny, byla opravena od husitských válek pustá konventní budova přiléhající ke klášteru. Koncem 17. a počátkem 18. století postihlo klášter několik požárů (1681, 1718). Klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem dne 28. září 1784. Po zrušení velehradského kláštera připadlo panství náboženskému fondu. Roku 1837 koupil panství za 567 000 zlatých Šimon Jiří Sina, od roku 1857 je vlastnila Ifigenie Sinová. Od poloviny 19. století začal vzrůstat význam Velehradu jako poutního místa, v souvislosti s národním obrozením a hledáním národnostních kořenů ve velkomoravské tradici. Roku 1869 proběhla na Velehradě národní a církevní pouť k tisícému výročí úmrtí sv. Cyrila a vyhlášení moravsko - panonské diecéze. Katolický podpůrný spolek arcidiecéze olomoucké získal panství velehradské roku 1883. Roku 1885 se uskutečnila mohutná pouť k miléniu sv. Metoděje, které se zúčastnili i věřící z okolních zemí, ale i ze zámoří. První unionistický sjezd se konal na Velehradě roku 1907. Za účasti velkého množství lidu byl roku 1923 v chrámu pohřben olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan. V době pozemkové reformy (1927) měl statek patřící Katolickému podporovacímu spolku výměru 3 177 ha. Ze záboru byly propuštěny vlastníku zbytkové statky Domanín, Těmice, Ořechov, Polešovice, Nový Dvůr, Salaš, lesní hospodářství, zámek a klášter na Velehradě, mlýn a cihelna na Velehradě. Roku 1985 v rámci oslav 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje se na Velehradě uskutečnila mohutná pouť, které se zúčastnilo na 300 tisíc věřících. Pouť se tak změnila na mohutnou manifestaci proti vládnoucímu totalitnímu režimu.
Se stavbou velehradského chrámu a klášterních budov bylo započato krátce po roce 1205 přesně podle tradic cisterciáckého řádu. Chrám Nanebevzetí Panny Marie se západní předsíní byl na severní straně připojen ke dvěma rovnoběžným křídlům klášterní budovy s křížovou chodbou a kvadrantem rajského dvora. Podle dochovaných architektonických článků lze předpokládat přibližné časové rozpětí, v němž byl celý komplex kláštera vybudován v letech 1220 - 1250. Tato stavba se ovšem nedochovala ve svém původním stavu. Chrám Nanebevzetí Panny Marie vybudovaný jako románská basilika s příčnou lodí a pěti apsidami patřil k největším a nejnádhernějším stavbám pozdněrománské a ranněgotické doby v našich zemích. 27. listopadu 1228 byla olomouckým biskupem Robertem, za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a jeho dvora vysvěcena východní část chrámu (zřejmě presbytář s křížovou lodí). Dá se předpokládat, že v této době již snad byla hotova i část přilehlého kláštera. Stavba hlavní kostelní lodi byla dokončena okolo roku 1240. Ke značnému poničení kostela i klášterních budov došlo při útoku husitů roku 1421. Klášterní komplex zůstal v troskách téměř 150 let, s částečnými, spíše nouzovými opravami bylo započato až koncem 16. století. Byla obnovena pobořená klenba a místo zesuté románské zvonice byla vystavěna osmihranná věž se třeni renesančními báněmi. Další ranou pro velehradské stavby byly válečné události první poloviny 17. století. Duchovní oživení cyrilometodějské tradice v druhé polovině 17. století přineslo také obnovu kostela a klášterních budov. S rekonstrukcí bylo započato po velikém požáru 27. prosince 1681, který úplně zničil předchozí částečné opravy. Nákladná barokní přestavba klášterního areálu podle projektu neznámého architekta trvala s přestávkami téměř sto let (1684 - 1777). K radikální změně vzhledu došlo ředevším u kostela, který byl zkrácen zbořením předsíně a západního průčelí o 14 m. Nové mohutné barokní průčelí bylo postaveno s dvěmi věžemi. První fáze přestavby byla završena roku 1635 novým vysvěcením obnoveného chrámu olomouckým biskupem Otou Ehrenreichem z Ecku. Na honosné barokní výzdobě chrámu a klášterního komplexu se podíleli přední umělci své doby. Paolo Pagani vytvořil fresku v kostelní kapli, výjevy v letní klášterní jídelně jsou díla Františka Řehoře Ecksteina a Karla Františka Töpfera. Nalezneme zde díla Jana Jiřího Etgense, který také vytvořil s F. Ecksteinem chrámové nástěnné a nástropní malby a díla řádového umělce Ignáce Raaba. Jako sochaři se na výzdobě podíleli Odřej Schweigl, Josef Antonín Winterhalder, František Hiernle a další. Interiérové štukové práce provedl Baltazer Fontana. Klenotem kostelní výzdoby jsou dřevěné chórové lavice, vyřezané okolo roku 1700. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl roku 1927 povýšen na Baziliku menší. Mohutný areál kláštera, prelatury a kostela uzavíral ze tří stran rozsáhlé nádvoří. Východní část sloužící prelatuře byla vystavěna v druhé polovině 17. století a počátkem 18. století, přestavěna roku 1764. Dlouhé západní křídlo bylo stavěno ve dvou stavebních etapách. Starší část pochází z poslední čtvrtiny 17. století, mladší byla postavena v druhé polovině 18. století. K barokním konventním budovám bylo roku 1900 přistavěno spojovací křídlo, v jehož přízemí byl zbudován velký sál, tzv. Slovanská dvorana, kde byly konány různé oslavy, unionistické sjezdy atd. Ke klášternímu areálu patřila přiléhající rosáhlá zahrada a hospodářský dvůr. V klášterním komplexu byl roku 1953 umístěn ústav Vincentinum z Prahy - Břevnova, určený pro duševně a tělesně postižené osoby. Roku 1922 byl položen základní kámen ke stavbě Ústřeního exercičního a poutního domu Stojanov, který byl dokončen roku 1924. Kaple sv. Cyrila a Metoděje (lidově zvaná Cyrilka) dříve farní kostel Večeře Páně pochází z 1. poloviny 13. soletí. V 18. století byla přestavěna, její současná podoba pochází z let 1859 - 1863. Počátkem 20. století byl interiér kaple upraven pro bohoslužby východního obřadu. Kaple sv. Jana Nepomuckého u mostu přes Salašku pochází z roku 1715. Oltářní obraz světce je dílem Ignáce Raaba. Sochy sv. Bernarda a sv. Luidgardy, které jsou dnes umístěny u hlavního vstupu do kláštera stály původně na barokním mostě přes Salašku, jsou dílem sochaře Ondřeje Schweigla. Mariánský sloup nechali vystavět velehradští obyvatelé jako poděkování Panně Marii za odvrácení morových ran. Sloup s Immaculatou a dvěma anděli pochází z roku 1676 a je dílem Michala Zürna. Čtyři sochy světců neznámého autora byly doplněny roku 1715. Kaple sv. Vendelína v rohu zhradní zdi je vyzdobena sousoším světce od Františka Hirnleho z roku 1715. U rozcestí na Modrou stojí socha Krista na sloupu pocházející z roku 1703. Sloup se sv. Janem Nepomuckým u silnice do Buchlovic pochází z druhé poloviny 18. století. Pomník americkému letci při silnici na Salaš (Pomník u Velehradu).
 Název:  Velehrad
 Typ objektu/místa:  Obec / město
 Barevné stezky:   Červená turistická trasa   Modrá turistická trasa  
 Upřesnění typu:  obec
 Oblast:  Uherskohradišťsko
 Okres:  Uherské Hradiště
 Nadmořská výška:  209 m n.m.
 Poloha:  4 km sz. od Starého Města v údolí potoka Salašky
 Přístupnost:  
 GPS souřadnice:  
 Majitel:  Obec Velehrad
 Kontakt (majitel):  Obecní úřad Velehrad
 WWW stránky:  http://www.velehrad.cz
 Konané akce:  
Chřiby-průvodce.cz - portál turistické oblasti Chřiby