Vrchol úzkého asymetrického hřbetu s příkřejším severozápadním svahem, tvořený paleogenními pískovci a slepenci soláňských vrstev magurského flyše, zalesněný bukovými a smrkovými porosty. V severozápadním svahu se nacházejí četné malé skalní formy. Na vrcholu stávala vysoká dřevěná rozhledna až do konce 70. let našeho století.
Základem jména tohoto kopce je staré nářeční slovo brd s významem "zalesněná vyvýšenina, obvykle se skalnatým vrcholem". Původní význam staročeského brdo byl "mečík, součást tkalcovského stavu", který byl později metaforicky přenesen na výše uvedený význam.
V jihovýchodním svahu jsou dobře patrny zbytky valového opevnění protáhlého tvaru halštatské lužické kultury z konce doby bronzové a starší doby železné. Valy na severovýchodní straně dosahují výšky okolo 1,5 m, na jižní pak až 2 m. Přerušení valu na východní straně nám pravděpodobně lokalizuje vstupní bránu. Plocha tohoto horského hradiska je odhadována na 4,5 ha. Hradisko bylo objeveno roku 1887 Olomouckým musejním spolkem a poprvé popsáno roku 1890 dr. Františkem Přikrylem.
Od podzimu roku 2004 je na vrcholu Brdu v provozu turistická rozhledna, která poskytuje výhled do širého okolí.

| Tisknout |