Kaple svaté Barbory lidově zvaná Barborka stojí na místě někdejšího raně gotického kostelíka zasvěcenému stejné patronce. První zmínka pochází z roku 1412 kdy o něj vedl spor velehradský klášter s Benediktem, farářem z Buchlovic. K výstavbě nové kaple, která měla být součástí plánovaného kláštera trinitářů došlo v l. 1672 - 1673 z iniciativy Hanuše Zikmunda Petřvaldského. Od stavby kláštera však bylo upuštěno z důvodu nedostatku pitné vody. Nakonec byla vybudována vedle kaple pouze tzv. poustevna ve které bydleli uherskohradišťští františkáni, kteří se o kapli starali až do 30. let našeho století Kaple sloužila především jako rodová hrobka pro majitele buchlovského panství, ale jsou zde pohřbeni také soudcové loveckého práva a poustevníci řádu sv. Františka.
Raně barokní stavba křížového půdorysu s třemi oltáři je završena kopulí. Vchod do kaple zdobí erb stavebníka Hanuše Zikmunda z Petřvaldu a jeho manželky Anny Marie Serényiové. Hlavní oltář z přelomu 17. a 18. stol pocházející z nedalekého Velehradu sem byl přemístěn po zrušení kláštera Josefem II. roku 1783. Součástí hlavního oltáře byla pozdně gotická socha madony, která je dnes uložena ve sbírkách hradu Buchlova. Nejcenějšími exponáty výzdoby kaple jsou náhrobky pohřbených šlechticů. Uměleckým dílem prvořadého charakteru je především náhrobek Zikmunda II. Berchtolda pořízený jeho synem Leopoldem II. Ten nechal do novorenesanční architektury zakomponovat terakotový reliéf Madony - špičkové dílo pozdní italské renesance, jehož autorství je připisováno Giovannimu della Robbia (1469 - ?1529).
Mariánský sloup před kaplí pochází z 18. století Poutě, v posledních letech obnovené, bývají konány u příležitosti svátku Svaté Trojice.
Terénní šíjí je hrad Buchlov spjat s vrchem Modlou, lidově zvaným Barborka, na němž už od 13. Století stával raně gotický kostelík sv. Barbory. Dovídáme se o něm z tzv. černých knih buchlovského práva, některým odsouzeným byla totiž uložena peněžitá pokuta nebo provedení opravných prací na svatyni. Ani tato opatření ale nezabránila postupnému chátrání kostela.
Z iniciativy Hanuše Zikmunda z Petřvaldu došlo proto v letech 1672-73 k výstavbě nové kaple, která měla být součástí kláštera trinitářů. Při novostavbě bylo využito gotických architektonických článků z původního kostelíka, které se nalezly také v jižní opěrné zdi tzv. poustevny. Z vlastního kláštera na severní straně svatyně se ale podařilo vybudovat pouze základy. Nová kaple sv. Barbory byla vztyčena na půdorysu kříže a nad křížením završena kupolí. Raně barokní architekturu dotváří na hlavním portálu s erbem stavebníka a jeho manželky Anny Marie Serényiové, na oknech a balustrádě galerie geometrický a vegetabilní ornament tesaný v kameni. Autorství památky bylo nepříliš přesvědčivě spojeno se jménem vídeňského císařského architekta a inženýra Giovanniho Pietra Tencally /1629-1702/, největší osobnosti v architektuře Moravy pozdního 17.století, zaměstnávané zde hlavně olomouckým biskupem.
Vybavení kaple pochází ze 17.-19.století. Hlavní oltář z přelomu 17.a18.století sem byl přemístěn z kláštera na Velehradě, zrušeného roku 1783. Původní oltář byl naopak v roce 1923 převezen do farního kostela v Buchlovicích. Svatyně sloužila jako rodová hrobka Petřvaldských a Berchtoldů a náhrobky představují také nejcennější mobiliář. V kapli byli rovněž pohřbíváni soudcové loveckého práva. V roce 1990 zde byl navíc instalován náhrobek Anny Švíkové z Lukonos, objevený roku 1969 na druhém nádvoří buchlovského hradu. Šlo o manželku Jaroslava Valkona z Adlaru, majitele svobodného dvora ve Stříbrnicích a zřejmě i vysokého úředníka loveckého práva. Umělecky nejhodnotnější jsou zejména tři berchtoldovské náhrobky. Po pravé jižní straně hlavního oltáře je to empírový náhrobek dr. Leopolda Berchtolda /1759-1809/, jehož pískovcový obelisk dotvářejí medailón s reliéfní bustou, girlanda a erb, vše z bronzu. Na protější straně je pochován jeho syn Zikmund I. /1799-1869/. Na mramorovém stolcovém náhrobku spočívá klasicistní skulptura anděla smrti. Místo posledního odpočinku tu nalezla i Zikmundova manželka Ludmila Vratislavová z Mitrovic, která zemřela ve stejném roce. Mramorová deska nad náhrobkem připomíná předčasnou smrt jejich dcery Valburgy, provdané hraběnky Hartigové.
V levé boční kapli sv. Ludmily je umístěn náhrobek Zikmunda II. Berchtolda /1834-1900/, zemského a říšského poslance panské sněmovny a hlavního porotce u krajského soudu, a jeho ženy Josefíny Gabriely Trauttmansdorff-Weinsbergové. Náhrobek dal zřídit Zikmundův syn Leopold II. z Berchtoldu a při té příležitosti zakoupil v Paříži barevně glazovaný terakotový reliéf Madony s dítětem, který byl vkomponován do novorenesanční architektury z bílého, černě žilkovaného mramoru. Touto akvizicí se dostalo do prostředí Buchlova prvořadé dílo italského renesančního umění robbiovské provenience, jež bylo připsáno Giovannimu della Robbia /1469 - kolem roku 1529/. Srovnáním s jinými díly tohoto sochaře lze usuzovat na jeho vznik v samotném závěru Giovanniho tvorby. S modrým pozadím kontrastuje bíle glazovaný reliéf P.Marie s Ježíškem, rámovaný pestrou ovocnou girlandou. Podstavec zdobí uprostřed okřídlená andílčí hlava a po stranách symboly eucharistie.
V souvislosti s buchlovickou diplomatickou schůzkou zaslouží pozornost i nová hrobka Berchtoldů pod sakristií. V níž byl pohřben Leopold II. /1863-1942/, v letech 1912-15 ministr zahraničních věcí Rakousko-Uherska. Za hlavním vchodem do kaple kryje deska vchod do hrobky uherskohradišťských františkánů, kteří pečovali o kapli a bydleli až do třicátých let našeho století ve zmíněné poustevně.
Z galerie kaple je za pěkného počasí krásná vyhlídka do širokého okolí hradišťského Dolňácka. Tuto krajinu s jejími hlubokými bukovými lesy zachytil ve své rozsáhlé výtvarné tvorbě místní rodák, katolický kněz Arnošt Hrabal /1886-1969/. K připomenutí jeho díla je na galerii kaple instalována stálá výstava jeho kreseb a dřevorytů.

| Tisknout |

Fotografie místa:

Kaple Sv. Barbory